Logická nelogika anebo nelogická logika?

Poprvé jsem si uvědomil co je to bejt starej v pětadvaceti. Stál jsem v tramvaji s kolegyní Mienou Hruškovou, který bylo pětapadesát. Drželi jsme se za madla a jak se tak kymácíme Prahou, ozve se pod námi mladičký hlas: "Pojďte si sednout."
Hlas patří chlapci sotva dvanáctiletému.
Strčím do Mileny: "Hele, mladej tě pouští sednout."
Milena zcela nelogicky odpoví: "To pouští sednout tebe."
Podívám se na chlapce a ten mi do očí řekne: "Pane, pojďte si sednout."
Tak nelogické to bylo. Nebo tak logické? To snad ne, probůh, to snad ne!

Vražedné tempo
Když mi o třicet let později naskočilo na tachometr tolik let co tehdy MIleně, kamarádova dvanáctiletá dcera se mě zeptala: "Kam se šineš tím vražedným tempem?" Vláčel jsem zrovna od auta tašku s nákupem.
Zasmál jsem se té formulaci, leč pak jsem zjistil, že je to dobová fráze náctiletých, kterou častují občany sátileté. Sátiletí se totiž v supemarketech sunou "vražedným tempem" a překážejí tak tempu moderní doby.
A co víc, náctiletí se houfují na sociálních sítích a pranýřují sátileté.
Sátiletí se nehoufují proti náctiletým na sociálních sítích, ale houfují se u piva, kde náctileté komentují jedovatou slinou.

Zpátky do sedadla!
Jel jsem minulý týden metrem. Na tachometru zase natočeno víc. Nějakej mlaďoch vstal a vyzval mne, ať si sednu. "Co si to dovoluješ, copak jsem tak starej?" zatlačil jsem mladýho nazpátek do sedadla. To je ale drzej spratek - takhle veřejně mi předhazovat věk... Jsem blbec?

Teorie "nenápadných blbců"
Kde se bere vzájemná kolektivní nevraživost generací? Mám na to teorii. Na světě se rodí 90% blbců (zbylých 10% jsou ti ostatní). Když mladej blbec zestárne, stává se z něj starej blbec. Obecnou vlastností blbců je nadávat na všechno, co sami nejsou. Mladý blbec tak nadává na staré lidi, protože sám je mladý. Starý blbec nadává na mladé lidi, protože sám je starý. Blbost sama o sobě je ale nenápadná. Mladí ji zamaskují trendy účesy, ohozy a generační hantýrkou. Staří ji zamaskují vševědoucím výrazem tváře a větou "tomu vy ještě nemůžete rozumět".

Mladej starej
Říkal jsem si, že jsou různé benefiční koncerty a charitativní muzikantské akce na podporu nejrůzněji postižených. Ale na podporu toho, aby spolu vycházela mladá a stará generace v pohodě, nevidím "na trhu" žádnou muziku. A tak jsem se toho úkolu někdy před třemi lety chopil sám. Načrtl jsem slogany hele mladej hele jak jsi blbej a hele starej hele jak jsi bbej a v rámci koncertů Los Homolos je se mnou beatboxoval nadaný Víťa Soural. Letos v létě jsem dopsal zbytek, Víťa vymyslel taky pár vtipných veršů a s jeho kapelou The Colorblindes jsme dopilovali původní náčrt muziky. Písničku jsme natočili ve Studiu Hostivař, kde mj. vzniklo i pár alb Wohnoutů. No a právě teď jsme udělali docela košatej lyric video klip.Tak hrrr na něj.

Post scriptum
S Wohnouty vycházím v pohodě a myslím, že oni se mnou taky. Generační rozdíl no problem. Nepočítám výrok, kdy mi jeden z mých synů (neřeknu který) coby čtyřletý řekl do očí: "Netvař se jak blbeček."

Video Mladej starej - Oleg Homola & The Colorblindes
https://youtu.be/v1Wcp196qVI

Z natáčení Mladej starej ve Studiu Hostivař...

Od 17 jsem hrál na klavír a zpíval v pražských rockových kapelách (The taigers, The scaters), od 20ti jsem hrál folk... kytara zpěv (Řešeto s Jitkou Joachymsthalovou), u folku jsem zůstal dlouho. S formací Pozdní odpoledne (později Olegovo pozdní odpoledne - OPO) jsem dělal folk rock - moje věci. Zpěvačky Maruška Brůnová, Dáša Součková, vyhráli jsme české kolo Porty někdy 1990. S OPO hrál ve svých muzikantských počátcích i syn Honza, který pak šel do WOHNOUTŮ k bráchovi Matějovi.V devadesátých letech jsem měl hudební pořady v radiu Golem, mj. velmi oblíbenou Laboratoř pro písničku, kde jsem obratem skládal a odzpíval texty posluchačů, které volali do studia. S OPO spolupracovala řada dobrých muzikantů, kromě synů Matěje a Honzy zejména kytarista Pepa Cepák, jazzman Fedja Nanič (dnes provozuje podnik Jazz time v centru Prahy) či flétnista a multiinstrumentalista Jiří Stivín. Dáša Součková přešla ke kapele Lily Marlen, a já začal spolupracovat s Borůvkou z Le Pneumatiq, s Fredou z - 123 minut a se syny v kapele Los Homolos. Posledních šest let jsem nejčastějším hostem WOhnoutů a podílel jsem se organizačně i pěvecky na jejich posledních čtyřech albech. Jsem v punkové kapele Try duby, spolupacuji s Emmou aj. Kromě kapel jsem dělal scénickou muziku, např. Modrá tvář autora Arnošta Goldflama (premiéra v pražském divadle Na zábradlí). Či znělku pro Czech Press Photo, komponuji na počítači hudbu pro svá videa, dělal jsem řadu hudebních spotů pro česká rádia, např. pro skiareál Monnec či firmu Trigema. Stejně tak jsem dělal hudebni videoklipy pro firmy i kapely... a už mě nebaví to takhle vyjmenovávat, stejně si na všechno nevzpomenu.

Olegu, řeknete mi ve stručnosti něco o připravovaných deskách kapely LOS HOMOLOS a WOHNOUT?

"Wohnouti už mají hlavní kus práce na novém albu za sebou. Už zbývají dotáčky a pak
mastering rukou zkušeného Milana Cimfeho ze studia Sono na Nouzově. Souběžně s
Wohnouty se natáčí album Los Homolos, na kterém se ovšem dílem Wohnouti
podílejí osobami svých některých členů... tedy zejména Matěje. Zatímco album
Wohnoutů nebude unplugged, Los Homolos unplugged jsou."

Cejtím, že přelom roku není jen kalendářní věc, ale že je to i jakási sebeočista. Jakoby jste ten starej rok ze sebe částečně setřásli, a s novým čistým štítem šli do novýho roku. Jenže ten novej štít nemůže být logicky čistej úplně, je zašpiněnej minulým rokem. Já jsem ho měl zašpiněnej třeba tím, že jsem nedodělal knížku povídek, kterou mám rozepsanou. A že jsem nedodělal pro koncerty deset písniček s Try Duby (máme jen sedm), jak jsem chtěl. A že jsem nenahrál Los Homols a spol. A tak mám vizi do 2014. Dodělat knížku, ještě dosložit tři písničy pro 3D... A co hlavní - kluci, mí synkové drazí mě hlídají, abych se neflákal. A tak mě svorně tlačí do toho, abych nahrával svý písničky a zakonzervoval je tak. Matěj (pozn.: syn Olega Homoly a kytarista z kapely Wohnout ) mi momentálně teď tak sedl na záda, že ještě než odjede do Indie, musím s ním nahrát základy pro cédéčko Los Homolos. Máme na to týden... uf. Bude nás to bavit, ale bude to hektický.

Oleg Olegovič Olegov

I přesto, že je velký fotograf a za své fotografie získal řadu ocenění, vede i PR oddělení lyžařského areálu Monínec, kde vystupuje pod pseudonymem strejda Bóby. Je nadaným výtvarníkem, publicistou, kameramanem. Ale i hudebníkem v kapele LOS HOMOLOS nebo TRI DUBI. Často také hostuje...

Zajímavá věc se stala - na stejné parcele vznikla dvě studia, v jednom točili Wohnouti, v jednom Los Homolos, což jsou svým způsobem taky Wohnouti, neb v nich hraje Matěj a jeho táta. A Honza se Zemánkem se ještě účastní, a doufejme i Fenek. Jinak Los Homolos zahráli na Vyžlovském létu... Samozřejmě s Borůvkou a Fréďou. Of course i s Matějem.

---

No a na světě je i první teasar kapely Try duby, jejíž koncert mohli sledovat návštěvníci na Vostrově začátkem června. Teasar je tak hnusný slovo, že se mi líbí... hlavně proto, že né všichni vědí, co to je... No, spíš se to dává k filmům, je to vlastně upoutávka. Jenže upoutávka zní občejně. Teasar zní světově. Až budu velký, budu zpívat jenom anglicky. Teasar je totiž anglicky. Budu tak světový. Zatím jsem ovšem wobyčejnej českej brouk pytlík, kterej se sere do všeho možnýho, včetně punku. A aby to bylo světový, moje písničky z tohoto odvětví nazývám happy punk rockem. Protože mám třeba texty jako Pupíčku náš, copa děláš, jestlipa se neflákáš... se neflákám, se nesluší, se natřásám jako psí uši. Není to snad happy? 

teaser  TRY DUBY

Hospoda Na Marjánce má s Homolovejma hodně společnýho. Já, tedy fotr, jsem sem chodil s rodiči na nedělní obědy ještě za hlubokého totáče. S malým Matějem jsme pod hospodou rybařili v Sázavě - Matěj tu u "kamenů" chytil mj. dva candáty. Honza kousek odtud u mého kamaráda závodního motocyklisty pochytával moudra o cyklotrialu, kterej pak úspěšně coby náctiletý praktikoval. Též závodně. Pak si tu kluci pozdějc odbyli první krůčky Wohnoutu a kapelu majitelé hospody nechali namalovat na zeď koncertního sálku. Honza (nebo Matěj... sakra teď nevím) ještě později složil písničku marjánko marjánko krásná o krásné zdejší výčepní. Zda je tím míněna Katka Květoňová, Eva, nebo kdo, nevím. Ale tuším, že se jmenuje Durová kovbojka, tedy písnička, nikoli výčepní... ale taky si nejsem jistý... Já tu natočil videoklip s kapelou Emma, hrál jsem tu sám coby folkař, jako host s Emmou, jako kapelník se Tremi duby. A samozřejmě s Wohnouty - elektrickými i unpluggovými. A právě z toho posledního unplugged koncertu koncem letošního dubna jsme vám přichystali videjko. Jako host je tam i Vojta Lavička, skvělej to kluk.

 zde: https://www.youtube.Oleg+Vožrali se kuchaři Wohnout U

Co se dělo s Fotrem od hostování s Wohnouty pátýho listopadu dvanulatřináct v Retro muzic hall Praha? Pár hudebních akcí, z nichž se dokonce jedna odehrála na nejmenovaném WC na trase Praha - Jihlava.

Ledva oschly wohnoutí struny po mecheche v Retru, přišla na řadu jiná partička s homolismem na krku. Los Homolos se sešli na zkoušce na Vyžlovce, aby pak v Chaťáku v Jevanech dali koncertík. Pokud nevíte co je to Chaťák: je to kultovní hospůdka v lese, která vypadá jako by se v ní před padesáti lety zastavil čas. Prostě nostalgická bomba. Předskokana dělal mladičký Vítek Soural, který předvedl poutavý beatboxerský výkon plus pár hitovek s kytarou. Los Homolos hráli jako obvykle ve složení Oleg a Matěj Homolovi, Borůvka a Frederik. Zvláštností koncertu byla kamna s masivním zděným komínem až do stropu. Uprostřed místnosti. Nejenže sálala a kapela se tak pořádně zpotila, ale taky bránila ve výhledu na kapelu asi tak polovině diváků. Což možná bylo někdy i dobře...

Co se týče vánoc, přes den jsme absolvovali tradiční homolovské popojíždění. Ovšem absentoval Jirka Zemánek. Nezodpovědně se den před tím ožral tak, že nebyl schopný vstát z postele. Večer mi kluci - pardon... Ježíšek - darovali klíčky, ke kterým kupodivu na dvorku stálo i auto. Tak jsme se hned před ním vyfotili (foto). Jak se pak ukázalo, auto jsem dostal proto, abych v něm mohl vozit na výlety Matějova pejska Ronyho a Honzova pejska Majdu (foto). Po vánocích jsme dali s kapelami Emma a Try duby koncert Na Marjánce... Tam jsem mimochodem v listopadu s Emmou točil videoklip, který už je hotový a někdy se s ním tady pochlubím. A pak jsem si zahrál se Tremi duby (foto) v Baráku v Kostelci nad Černými lesy, kde to se mnu dávala i Tereza z Emmy (foto) a já si střihl i Highway to hell s hlavní kapelou večera Agapepe (foto).

Matěj a Honza se courají momentálně po Indii. Ještě než odjel Matěj, stihli jsme demáče Los Homolos, protože budeme točit desku. No a když teď odjížděl Honza, půjčil mi pár hudebních zařízení, aby zvuk LH dostal vyšší kvalitu, což nevím, jestli se povede:(( Milým zpestřením bylo pozvání na posledního ledna do Jihlavy do Chilli baru. Pozvala nás velmi akční dívka Markéta Báťová, která zde vystoupila s Víťou Schrekem. Mimochodem - Markéta teď soutěží v akci talent Vysočiny, tak ji podpořte nějakým tím hlasem. Já jsem taky hrál, mj. i Gastrosexuála a Bohémy. Zlatým hřebem večera byla kapela Lety Mimo... Šlápla, jo. Koncertu se zúčastnil i Kulich, kterého znáte jako zvukaře Wohnoutů. Poprosil mě, abych pozměnil slova jedné mé písně Vožrali se kuchaři na Vožrali se zvukaři... Tak jsem mu vyhověl. Kulich nejen zvučil, ale pak se zúčastnil i jam sesion. Stejně jako místní posluchači. Tedy co Jihlavan, to muzikant, fakt.

Jako bonbónek jsem pro vád připravil video, které jsem natočil cestou do Jihlavy na nějaké benzince na WC s Lety Mimo. Dovolil jsem si k němu udělat i muziku, ale na youtube jsem skromně uvedl Symfonický orchestr obce Vyžlovky se zpěvem Dana Chůlky. Pak něčemu věřte...

www.youtube.com/watch?v=pTMfei27-WM

Dva slepičí dárky

Vznik dokumentárního filmu Elektrická slepice o albu Našim klientům provázely porodní bolesti. Ještě teď mě bolí Orgány. Jau. Tak si taky něco z těch bolestí užijte… Oprášil jsem bolestivý článeček Z filmařova deníčku, který vyšel ve Wohnout Tribune. Sestřihl jsem i bolestivě kratičké videjko o anarchii, která vládla během natáčení.

DVD 100,– Kč v netovém obchodu nebo na koncertech.

Z filmařova deníčku
(převzato z Wohnout Tribune červen 2011)

28. 2. 2011 Bar Montana, Monínec
Jsem od malička zakřiknutej a proto jsem se chtěl stát policajtem. Všechny bych donekonečna buzeroval a poučoval. Ale u zkoušek jsem propadl z pendreku… Proto jsem dnes uvítal telefonickou nabídku natočit dokument o natáčení alba Naši klienti. Protože režisér, to je něco jako policajt. „Támhle si stoupněte!“ budu řvát na kapelu, „nezevlujte a dělejte co říkám!“ Nanečisto si to řvaní zkouším, barmanka se diví proč ji vykám a cosi mi posuňky naznačuje.

4. 4. 2011 Studio Disk, Barrandov
Na kapelu jsem poprvé vytáh kameru. Řekli mi ale, ať jim dojedu pro oběd. Pravda, chtěl jsem je seřvat, ale pak jsem si řekl, že režisér musí být i diplomat a jel jsem vyplundrovat sámošku – chlapci toho něco sežerou!

12. 4. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Funkce zásobovače mi zůstala i nadále. A protože se umělci takovými malichernostmi, jako je úklid, nezabývají, záhy se ztratili v tunách svých odpadků. Nejpodstatnější část tvořily vajgly v pizze, vajgly v polívce, vajgly v míse se sekanou, vajgly v počítačích obložených syrečky… „Hej kluci,“ volal jsem do toho bordelu, „vystrčte aspoň hlavy, ať udělám záběr!“ Z kaňonu mezi dvěma zapopelenými matracemi se ozval hlas: „Eště jsi neuklidil!“ Tak jsem se stal i uklízečkou.

18. 4. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Postupně jsem kumuloval další funkce – stal jsem se ohňostrůjcem (rozdělával jsem oheň na jejich buřty), lejnovačem (sbíral jsem lejna po jejich psech), zesilovačem (tahal jsem těžké kytarové aparáty a zesilovače), spořičem (vyřizoval jsem spory se sousedy). A během sporů jsem se stal i řiťolezcem, protože jsem sousedům musel lízat prdele, aby nevolali policii. To už bylo třetí týden, kdy jsem ještě neudělal pořádný záběr. Ale ONI měli pocit, že je věčně šmíruju. „Jdi už s tou kamerou do prdele,“ řvali na mne (tento výrok je pak i v dokumentu Elektrická slepice).

11. 5. 2011 Studio Chata, Vyžlovka
Když už to dnes vypadalo, že budu konečně točit, přijela  televize Prima. Pak jiná televize, pak ještě jiná. A taky filmaři z Písku, kteří o Wohnoutech točí seriál. Zvláštní věc, hoši štáby poslouchali a vůbec je nenutili uklízet. Chtěl jsem se na natáčení přiživit, ale jak jsem vzal kameru do ruky, kluci hned: „Zajeď pro cigára a vem taky karton limonád.“

23. 5. 2011 Studio Hostivař, Praha
Zase jsem neudělal ani záběr, protože mě poslali do Europarku pro večeři. Nakoupil jsem, nasedl, ale bezpečnostní pás se mi zamotal do tašky s řízky v omáčce. Dojedu nahoře bez. Jenže mě zastavil policajt a zesměšňoval větami typu: „Vy máte povolení od doktora, že nemusíte mít pás?“ Vymotal jsem pás z tašky, polil se omáčkou, policajtovi dal pár stovek… a jel do studia zase… zase co? Točit se tomu říkat nedá…

Jsme velcí tuláci. Matěj je v Indii, a my s Honzu jsme se rozhodli, že dojdeme do Jižních Čech. Čtete správně – dojdeme. Do Jižních Čech jsme vyrazili PĚŠKY.

 

Naše přípravy na tůru začaly už den předtím v hospodě Za pecí. Namasírovali jsme těla větším počtem piv.
Ráno jsme shltli polévku a vyrazili. V Jižních Čechách jsme měli jasný cíl – chalupu ve vesnici Ounuz. Našli jsme si ji v inzerátech. Pokud se dohodneme s majitelem, koupíme ji a vybudujeme v ní studio pro natáčení dalšího alba.

Hned jak jsme vyšli, vešli jsme do lesa. Od dveří to bylo asi deset metrů.
A pak to začalo. Krok, krok, zase krok… A jak jinak, další krok.

Když jsme udělali asi osmdesát kroků, ocitli jsme se v Jižních Čechách. Od dveří hotelu ve Středočeském kraji, odkud jsme vyrazili, to bylo na hranici s Jihočeským krajem asi šedesát metrů.

Po dalších tři sta metrech jsme dorazili k cíli – k chalupě. “Takhle vypadaj baráky na Kubě,” poučil mne Honza, který se z Kuby vrátil před pár dny.
A protože na Kubě je socialismus, tedy ráj, chalupu asi koupíme. Uvidíme, co na to Matěj.
A pak jsme zapadli do hospody „U bizona“, a upadli vysílením do bezvědomí. Tůra byla vyčerpávající (hospoda byla od chalupy ještě dvě stě metrů).

Honza si fotí vytipovanou chalupu.                „Takhle to vypadá i na Kubě,

                                                                            prostě nádhera.“
 

To bude studio?