svět zapadl do jamky v zemi
všude bylo ticho temno a děsivý klid
když v tom se mladík do světa zadíval
jak v zrcadle podobiznu svou v něm vzhlíd
zamává s ním až hory se třesou
až láva olízne svou zemi
až z moří jazyky vln se nesou
chtěl se s ním dívce pochlubit
tak vzal ho do svých velkých prstů
země sklouzla se do peřin dlaní
na půdu položila hora prachu vrstvu
však nestihl se život na ní obnovit
mb