A tak si kráčím tou tichou krajinou,
kde slzy mé náhle zhynou.
Do země se vpijí a vláhu dají rostlinám.
Už nezhasínám, jen se prolínám.
Mezi stromy tančím své tance,
zapomínám záhy na lidské štvance.
Na Svět plný omylů a výkřiků do prázdna.
Teď lesní zahrada je má oáza.
Dál kráčím po sametové zemi,
kde muži jsou spojeni s něžností ženy.
A ženy zas sekery do ruky berou,
na povrch jejich city se jak rostliny derou.
A všichni splývají v jedno jediné,
to v lásku se promění jak děti nevinné.
mb
obraz: Jane Forster ( https://www.tarb.sk/oficialna-webstranka-umelca/ )