Vánoce nejsou jen o štěstí a usměvavých tvářích.
Vánoce mnoho z nás prožívá nešťastně a smutně, stresově a hekticky.
Jsme osamělí a přemýšliví...
Kdybychom se ve škole místo počtů učili, jak vycházet sami se sebou. Jak skloubit ty dvě protichůdné bytosti v nás. Tak aby spolupracovaly a nejednaly proti sobě.
Každý vedeme vnitřní dialogy, hádky a neshody a každý v životě narazíme na lidi, kteří nás dokáží dostat na dno.
Ale není to jejich vina, je to jen na tom, jak se situací a emocemi dokážeme pracovat my sami!
Jsem přesvědčená, že kdybychom se od malička učili komunikaci, naslouchání, etice, empatii, pokoře a porozumění (a to nejen doma,ale i erudovanýmy odborníky ve škole), že bychom v budoucnosti byli šťastnějšími lidmi, a to nejen ke vztahu k jiným, ale především nejdříve ke vztahu k sobě. Protože tam to pramení, tam je zdroj všeho, co v životě prožívame.
Nechci si hrát virtuálně na šťastnou bytost. I já mám svá trápení, tužby, pády a lidi, kteří mě ponížili, ublížili mi, utekli aniž by se ohlédli, i když já milovala...
Tito lidé mi ukázali, že nejde o ně, ale o postoji k sobě samé. A i když to bolí a my vnitřně bojujeme s chováním svým i jiných, je rozhodnutí vždy naše volba!
Proto nelze obviňovat druhé.
A i když se chová jinej z našeho pohledu jako idiot, kráva nebo prostě jako tupoun z tupounova, mějte na paměti, že je jen na nás jak se v danou chvíli zachováme.
Přeji si proto do nového životního období, abych našla vnitřní soulad těch dvou uhádaných a neukázněných bytostí ve mně, protože pak jsem si jistá, že dosáhnu další mety svého růstu!
Přeji proto nám všem, abychom dokázali v sobě lépe a klidněji fungovat.
A především děkuji svým rodičům, že mi dali ty důležité základy do života, na kterých stavím, a od kterých se neustále odrážím.
Moji rodiče jsou nejdůležitějšími složkami mého života a oni to ví. Zbytek přátelé je už na nás.
Proto milí rodičové! Chovejte se ke svým dětem s přemírou lásky, ať mají velkou sílu a mohou ji pak předávat dál.
Zamyšlená Markéta